Blog

Tresty, které lze uložit právnickým osobám vymezuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob (dále jen „TOPO“) a trestní zákoník. Pravidlo pro užití toho kterého zákona vypadá tak, že např. trest zrušení právnické osoby je upraven výlučně v TOPO (neboť jej lze uložit pouze právnické osobě), zatímco na trest propadnutí věci TOPO plně odkazuje do trestního zákoníku. U některých trestů se pak vychází z úpravy trestního zákoníku s tím, že pro trestání právnických osob existují v TOPO zpřesňující pravidla. Právnickým osobám lze tedy uložit následující tresty:

1. a) zrušení právnické osoby, b) propadnutí majetku, c) peněžitý trest, d) propadnutí věci, e) zákaz činnosti, f) zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži, g) zákaz přijímání dotací a subvencí, h) uveřejnění rozsudku.

Kritéria pro ukládání jednotlivých druhů trestů a jejich výměry:

Soudy se budou řídit v zásadě dvěma druhy kritérii. Prve půjde o obecné zásady, které plynou ze sankcionování fyzických osob. Konkrétních rozhodných okolností pro určení druhu trestu a jeho výměry je v podstatě neomezené množství. Příkladem formálnějších pravidel pak může být neslučitelnost některých trestů – nelze uložit trest propadnutí majetku a vedle něj trest peněžitý (jedná se totiž o tresty stejného druhu vzájemně se vylučující).

Druhý okruh kritérií řeší specifickou povahu právnických osob. § 14 TOPO hovoří o skutečnostech, které musí soud při trestání vzíti do úvahy. Jsou to zejména následující skutečnosti:

1. a) Povahu a závažnost činu, b) poměry právnické osoby, c) její dosavadní činnost, d) výkon činnosti ve veřejném zájmu, který má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost.

Tato specifika právnických osob mají tedy za následek, že soud musí zkoumat, kolik ekonomicky závislých subjektů (např. zaměstnanců) by případný trest ovlivnil. Dále je nezbytné zkoumat majetkové poměry, tj. výši majetku právnické osoby, resp. je třeba peněžitý trest uložit tak, aby jeho uložení nemělo de facto účinky trestu zrušení právnické osoby. Soud tyto poměry zkoumá z úřední povinnosti a při této činnosti smí nahlédnout do účetnictví, bankovních účtů apod.

Při posuzování dosavadní činnosti osoby, přihlédne soud ke vztahu osoby k dodržování právních norem v minulosti. Lze se tedy domnívat, že pokud je osoba souzena za daňový trestný čin, mohou být opakovaně opožděné platby daní přičítány k tíži. Pokud jde o osoby vykonávající činnost ve veřejném zájmu, příkladně se tyto osoby vynmezují jako osoby zajišťující činnost bezpečnostních sborů, např. dodavatelé strategického materiálu (pohonných hmot, apod.). Nestačí tak pouhé konstatování veřejného zájmu. Je potřeba naplnit i další podmínky.

K vybraným trestům dle TOPO:

Dle statistiky publikované v Bulletinu advokacie č. 10/2016 bylo právnickým osobám ode dne nabytí účinnosti TOPO do konce roku 2015 (tj. za 4 roky) pravomocně uloženo téměř 90 trestů. Podle očekávání se nejčastěji ukládaly spíše „staré“ druhy trestů, tj. tresty, které lze ukládat i fyzickým osobám. Soudy se však neostýchali ukládat i tresty zbrusu nové, které lze uložit právě jen právnickým osobám. Na prvních dvou příčkách mezi „novými“ tresty byl trest uveřejnění rozsudku (uloženo 19x) a trest zrušení právnické osoby (uloženo 7x).

Trest uveřejnění rozsudku

Tento trest byl ukládán například za trestné činy Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241 TZ), Podvod (§ 209 TZ), Krácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 TZ). Typově jej lze uložit za jakýkoliv trestný čin spáchaný právnickou osobou.

Trest spočívá v tom, že odsouzená osoba musí na svůj náklad uveřejnit odsuzující rozsudek, nebo jeho část, a to v soudem určeném veřejném sdělovacím prostředku. Tento trest je velice specifický v tom, že soud ani odsouzená právnická osoba nemůže dopředu přesně odhadnout, jaké následky takové zveřejnění způsobí. Teoreticky může být negativní efekt v podstatě nulový, na druhou stranu to může znamenat narušení vztahů s obchodními partnery a ztrátu důvěryhodnosti s fatálními následky.

Pokud se osoba odsouzená zdráhá rozsudek uveřejnit, soud jí může uložit pořádkovou pokutu až 500.000,-Kč, a to i opakovaně.

Příkladem uložení tohoto trestu bylo jednání osoby, jež svým zaměstnancům sice řádně vyplácela čistou mzdu, srážky na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení však neodváděla státu a tyto peníze si ponechávala.

Trest zrušení právnické osoby

Tento trest hrozí pouze osobám se sídlem v České republice. Statistika uvádí příkladem stejné trestné činy, jako při trestu uveřejnění rozsudku (viz výše). Klíčová jsou další dvě pravidla, a sice že činnost osoby spočívá převážně v páchání trestné činnosti a nejedná se tedy o pouhý exces. Další pravidlo hovoří o nemožnosti přistoupit k tomuto trestu, vylučuje-li to povaha osoby.

K podmínce četnosti páchání trestné činnosti v rámci činnosti osoby odborná literatura uvádí, že se takto postihují osoby, které byly přímo k páchání trestné činnosti založeny, nebo se do tohoto stádia dostaly postupným vývojem. Literatura dovozuje, že lze tento trest uložit, pokud se páchání trestné činnosti týká alespoň poloviny objemu činnosti této osoby.

K negativní podmínce spočívající v zákazu uložit tento trest osobám, jejichž povaha to vylučuje, lze uvést, že se jedná převážně o osoby zřízené zákonem, státní fondy, strání příspěvkové organizace, popř. územně samosprávné celky.

Dosavadní přístup soudů k trestání právnických osob:

Dle průzkumu prezentovaném ve výše zmíněném článku plyne, že se soudy pří výkladu TOPO dopouštějí dílčích pochybení. Lze předpokládat, že bude ještě nějakou dobu trvat, než si soudy na ukládání nových trestů zvyknou. Doposud se soudy podle názoru prezentovaného ve článku dopouštěly např. pochybení v ukládání trestu uveřejnění rozsudku. Tento trest byl uložen trestním příkazem, ač pro to není v zákoně podklad.

Zdroje:

ŠÁMAL, Pavel, DĚDIČ, Jan, GŘIVNA, Tomáš, PÚRY, František, ŘÍHA, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 348. ISBN 978-80-7400-116-1.

Článek JUDr. Alena Tibitanzlové v Bulletinu advokacie č. 10/2016