Nezapomeňte na nová pravidla institutu smluvní pokuty
Smluvní pokuta podle nového občanského zákoníku nemusí být již sjednána písemně a může být sjednána i jako nepeněžité plnění. Ke vzniku povinnosti zaplatit smluvní pokutu není rozhodné, zda dlužník porušení své povinnosti zavinil či nikoliv. Soud může nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit – o snížení smluvní pokuty musí ale požádat sám dlužník.
Zajisté není potřeba vysvětlovat povahu a účel institutu smluvní pokuty, který lze právem zařadit mezi nejběžněji používaný ve smluvních vztazích. Donedávna platila jiná právní úprava smluvní pokuty pro tzv. obchodní vztahy (vztahy mezi podnikateli) a jiná pro ostatní – „občanské“ – vztahy. S nástupem účinnosti nového občanského zákoníku platí pro všechny již pouze jediná právní úprava.
Nejvýznamnější změnou nové úpravy je odstranění požadavku na písemnou formu ujednání o smluvní pokutě, kterou vyžadoval předchozí občanský i obchodní zákoník. Nově tedy lze sjednat smluvní pokutu například i ústně. Lze předpokládat, že hojně této úlevy budou využívat např. provozovatelé internetových obchodů a poskytovatelé služeb. Dejte si proto pozor, zda akceptací smluvních podmínek v internetovém obchodě, nedáváte současně souhlas se smluvní pokutou, nebo zda Vám obchodníci v telefonátech (které se často nahrávají) nesdělují jako součást dodacích podmínek i konkrétní výši smluvní pokuty pro případ porušení nějaké povinnosti.
Sjednocená právní úprava smluvní pokuty v novém občanském zákoníku se přiklonila k variantě, podle níž právo na smluvní pokutu nezávisí na tom, zda se jedná o zaviněné, či nezaviněné porušení povinnosti. Smluvní strany se však mohou dohodnout i na tom, že právo na smluvní pokutu vzniká jen v případě zaviněného porušení povinnosti.
Nová právní úprava připouští i nepeněžitou smluvní pokutu. Můžete se tedy například domluvit, že Vám dodavatel v případě svého pozdního dodání dodá více zboží, než by jinak byl povinen. Protože vymoci od dlužníka nepeněžitou smluvní pokutu může být oproti peněžité daleko obtížnější, lze očekávat, že této možnosti nebude v praxi příliš využíváno.
Za zásadní změnu lze však považovat možnost soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu až do výše způsobené škody. To dodnes mohl pouze soud rozhodující ve věci, která se řídila obchodním zákoníkem. Ve věcech občanských soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu zkrátka věřiteli nepřiznal s odůvodněním, že ujednání o ní je v rozporu s dobrými mravy.
K tomu, aby soud mohl ke snížení smluvní pokuty přistoupit, je však podle nové právní úpravy vždy zapotřebí návrhu dlužníka. V odborných kruzích se okamžitě začalo diskutovat, zda soudu zůstává zachována i možnost rozhodnout o neplatnosti smluvní pokuty pro její rozpor s dobrými mravy, nebo zda soud musí vždy vyčkat až návrhu dlužníka a smluvní pokutu pouze snížit.
Pokud by soud měl i nadále možnost nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu zamítnout pro její rozpor s dobrými mravy (v případě, že dlužník nenavrhne její snížení) pozice dlužníka zesílí, protože pro něj bude výhodou jeho vlastní nečinnost, kdy bez jeho návrhu soud nebude moci ke snížení přistoupit.
Pokud by soud tuto možnost neměl, bude v lepším postavení věřitel, protože dlužník nebude moci dosáhnout neplatnosti ujednání o smluvní pokutě jakkoliv vysoké, pouze jejího zmírnění, k tomu ke všemu pouze v případě, pokud to sám navrhne.
Vyřešení této otázky přinese až budoucí judikatura soudů. Osobně se přikláním k variantě druhé, tj. že soud nemá možnost nepřiměřeně smluvní pokutu věřiteli nepřiznat pro její rozpor s dobrými mravy a v tomto případě je tedy odkázán na návrh dlužníka. Proto pokud budete mít za to, že na vás věřitel u soudu nárokuje nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, nezapomeňte navrhnout její snížení.
Mgr. Jan Veselý
