Blog

1. Nemožnost užití směnky při zajištění spotřebitelského úvěru

Dne 7.12.2012 schválila Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky (dále jen „PSP ČR“) ve třetím čtení návrh zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „novela ZSÚ“).

Problematika užití směnek při zajištění spotřebitelského úvěru je v dosud platném a účinném znění zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“) řešena v ustanovení § 18 následovně: „splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.“ Důvodem pro novou právní úpravu je nejen současná situace na trhu s nebankovními spotřebitelskými úvěry, ale též skutečnost, že dosavadní právní úprava v dané oblasti ne zcela naplňovala cíl vytyčený směrnicí 2011/90/EU ze dne 14. listopadu 2011.

Navrhované znění novely ZSÚ (v podobě, v níž opustilo po třetím čtení PSP ČR) předpokládá absolutní zákaz možnosti užití směnky při zajištění spotřebitelských úvěrů, přičemž textace zákona, která má tento záměr provést je následující:

• 18

Vyloučení použití směnky nebo šeku

(1) Ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek.

(2) Věřitel a zprostředkovatel společně a nerozdílně odpovídají spotřebiteli za škodu způsobenou porušením povinnosti stanovené v odstavci 1.

(3) Ke splnění nebo zajištění splnění povinnosti vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává zprostředkování spotřebitelského úvěru, nelze použít směnku nebo šek. Zprostředkovatel odpovídá spotřebiteli za škodu způsobenou porušením povinnosti stanovené ve větě první.

Zdroj: http://www.epravo.cz/top/clanky/k-zajisteni-spotrebitelskych-uveru-smenkou-po-pripravovane-novele-zakona-o-spotrebitelskem-uveru-88274.html

1. Konec měsíčních poplatků za vedení a správu úvěru?

Německý Spolkový soudní dvůr rozsudkem ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. XI ZR 388/10, rozhodl, že jsou neplatná ustanovení ve spotřebitelských smlouvách (resp. příslušná ustanovení všeobecných obchodních podmínek), podle kterých mají klienti bankám platit měsíční poplatky za vedení a správu úvěru.

V reakci na rozhodnutí některé banky či stavební spořitelny v ČR již klientům vyhověly a přestaly sporný poplatek účtovat, případně již zaplacený poplatek klientům vrátili.

Smlouvy o poskytnutí úvěru jsou mezi bankou a klientem ujednávány v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“). Právní úprava obchodního zákoníku se proto vztahuje na klienta banky i v případě, že při sjednávání úvěrové smlouvy nevystupuje v pozici podnikatele. Podle ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku je spotřebitel (nepodnikatel) v takových smluvních vztazích speciálně chráněn, jelikož „ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.“ V předmětných případech úprava obchodního zákoníku tedy odkazuje na ust. § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), podle kterých „smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele“, resp. „spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“.

Dále je možné, že služba správy úvěru je v některých případech bankou účtována dvojmo, jelikož náklady banky mohou být vyjádřeny již v samotné úrokové sazbě (naopak nebude problém v takových případech, kdy v úvěrových smlouvách je ujednáno, že bance nenáleží žádný poplatek za vedení a správu účtu). Banky by si současně měly být vědomy toho, že nesmí své klienty diskriminovat, tj. v typově obdobných případech by měly vždy volit totožné přístupy ke svým klientům.

Zdroj: http://www.epravo.cz/top/clanky/nastava-usvit-omezeni-poplatkoveho-byznysu-ceskych-bank-87979.html

1. Odpovědnost za ztrátu osobního vozidla dle ust. § 434 odst. 1 občanského zákoníku jako věci odložené ve smyslu ust. § 433 odst. 2 občanského zákoníku

Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 4170/2010

Vznikla-li škoda ztrátou vozu z parkoviště před hotelem, odpovídá za ni provozovatel sauny bez ohledu na způsob odcizení (ať s pomocí klíčků odcizených ze skříňky či jinak), jestliže lze dovodit, že vozidlo (nikoliv klíčky) bylo věcí odloženou při využití sauny (jestliže budova, v níž se nachází sauna, je situována mimo město tak, že se zpravidla nepředpokládá jiný způsob dopravy k ní než motorovým vozidlem).