K několika novinkám v oblasti zástavního práva
Zástavní právo je (nejen) v obchodněprávních vztazích jedním z nejčastěji využívaných institutů zajištění závazků. Právní úpravě zástavního práva by tak měli všichni podnikatelé logicky věnovat náležitou pozornost, a to zejména z toho důvodu, že nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“) s sebou přinesl i zcela nové „zástavní“ instrumenty, které mají potenciál být užitečným (ale i nebezpečným) nástrojem pro podnikatelskou praxi. Řeč je konkrétně o budoucím zástavním právu, uvolněném zástavním právu a záměně zástavního práva.
Institut budoucího zástavního práva umožňuje, aby bylo zřízeno zástavní právo k zástavě, která v době uzavření zástavní smlouvy ještě není ve vlastnictví zástavce. V případě nemovitých věcí pak je možné takové budoucí zástavní právo zapsat do katastru nemovitostí. K tomuto je třeba pouze získat souhlas aktuálního vlastníka předmětné nemovitosti, což by v praxi neměl být zásadní problém, neboť aktuálního vlastníka budoucí zástavní právo nijak neomezuje. Zástavní právo pak vzniká v momentě nabytí vlastnického práva k zástavě zástavcem. Budoucí zástavní právo bude patrně nejhojněji využíváno v oblasti úvěrového financování výstavby nových nemovitostí (NOZ totiž dovoluje zřídit budoucí zástavní práva jednak k věci, která patří někomu jinému, ale i k věci, která má v budoucnu teprve vzniknout).
Uvolněné zástavní právo vznikne tehdy, pokud původní zástavní právo zanikne (typicky v momentě, kdy dluh, jehož splacení zajišťovalo, byl uhrazen), ale ve veřejném seznamu (např. katastr nemovitostí) ještě nebude tento zánik promítnut – nedojde k výmazu zástavního práva. S takto uvolněným zástavním právem může vlastník zástavy spojit jiný dluh, ale pouze za podmínky, že ten nebude převyšovat dluh původní. Hlavní výhodou (a zároveň i nevýhodou, zde záleží na úhlu pohledu) uvolněného zástavního práva je to, že umožňuje nově vzniklý dluh zajistit zástavním právem, které bude mít, za předpokladu, že na zástavě vázne vícero zástavních práv, výhodnější pořadí a tím tak přeskakovat v pořadí zástavních věřitelů. Toto negativum pro zástavní věřitele nacházející se ve druhém a dalším pořadí nicméně lze ošetřit tak, že se vlastník zástavy zaváže, že zástavním právem na zástavě, zapsaným ve výhodnějším pořadí, nezajistí dluh nový. Pokud bude tento zákaz zapsán ve veřejném seznamu, nebude moci zástavce uvolněným zástavním právem zajistit žádný nový dluh, dokud bude trvat zástavní právo pro věřitele, v jehož prospěch se vlastník uvedeným způsobem zavázal.
Záměna, neboli konverze zástavního práva, pak umožňuje, aby vlastník zástavy zajistil zapsaným zástavním právem nový dluh nepřevyšující dluh původní, a to v pořadí původního zástavního práva. Toto lze nicméně uskutečnit pouze za podmínky, že do 1 roku po zápisu nového zástavního práva bude staré zástavní právo vymazáno. I tento institut by měl najít své nejčastější využití v oblasti úvěrového financování a stejně jako u uvolněného zástavního práva, lze i v tomto případě dohodou smluvních stran sjednat zákaz použití konverze zástavního práva ze strany vlastníka zástavy.
Mgr. Marek Kučera
