Blog

V souvislosti se změnami v oblasti náhrady škody na zdraví, které s sebou přinesl nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“), bylo patrně nejdiskutovanějším tématem (a to zdaleka nejen mezi odbornou veřejností) zrušení tzn. „bodové vyhlášky“ (vyhláška č. 440/2001 Sb.; dále jen „Vyhláška“). Vyhláška upravovala postup pro výpočet odškodnění za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění, když pro konkrétní poškození stanovila konkrétní počet bodů, který se následně násobil hodnotou za jeden bod (120,- Kč) a výsledkem byla částka představující kompenzaci za újmu, kterou poškozený utrpěl.

Stanovení výše nemajetkové újmy na základě podzákonného předpisu bylo soustavně kritizováno, když jako hlavní nedostatek takového přístupu bylo zmiňováno to, že odškodnění za vytrpěnou bolest či ztížení společenského uplatnění je natolik individuální záležitostí, kterou nelze jednoduše paušalizovat na základě nějakého výčtu položek s bodovým hodnocením (např. odškodnění za ztrátu zubu činilo dle Vyhlášky 1.200,- Kč). NOZ proto tuto koncepci odmítl a Vyhlášku zrušil (odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění dle zákoníku práce bude nicméně realizováno až do doby nabytí účinnosti právní úpary úrazového pojištění na základě Vyhlášky).

Ačkoliv lze souhlasit s tím, že k odškodnění újmy na zdraví je třeba přistupovat pokaždé individuálně a posuzovat vždy ten konkrétní případ s ohledem na jeho povahu a specifika, tak by neexistence předpisu, který by alespoň rámcově stanovoval odškodnění za nemajetkovou újmu, znamenala velkou právní nejistotu pro škůdce, pojišťovny, ale hlavně pro poškozené (poškozený by totiž nevěděl, kolik má např. za zlomenou ruku nově žádat a pojišťovna by zase nebyla schopna posoudit, kolik má vyplácet). Je zcela zřejmé, že takováto nejistota (a tedy závadný stav) by trvala po mnoho let, než by na základě soudní judikatury bylo možno dovodit, jaké konkrétní částky je možné v daných případech požadovat.

Aby se výše uvedenému předešlo, vypracoval Nejvyšší soud ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí Metodiku k odškodňování nemajetkových újem (dále jen „Metodika“). Metodika byla zveřejněna v dubnu letošního roku a je vystavěna na základech, principech a metodách, které byly diskutovány širší právnickou veřejností, a jejímž odborným podkladem je komplexní medicínsky pojatá systematika zdravotních újem, vystihující vzájemné proporce v rámci náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

V oblasti náhrady újmy za bolest Metodika do značné míry navazuje na Vyhlášku, když obsahuje seznam jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty (celková výše náhrady nicméně může být s ohledem na komplikovanost léčby zvýšena). Hodnotu jednoho bodu Metodika odvozuje od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za předcházející kalendářní rok, pro rok 2014 je tak hodnota jednoho bodu 251,28 Kč.

Zcela nový přístup byl ovšem zvolen u odškodňování za ztížení společenského uplatnění. Byl vytvořen systém, který vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy zohledňuje i lépe definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení (omezení) jednak ve vztahu k průměrnému (obvyklému) poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit a jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu.

Na závěr je ovšem třeba říci, že Metodika má pouze nezávazný charakter (nejedná se o právní předpis), a jedná se tedy pouze o podpůrný materiál, který má poškozeným, soudům, pojišťovnám atd. pomoci se stanovením nemajetkové újmy. Až čas ukáže, zdali se v praxi uplatní, bude všemi dotčenými subjekty respektována a aplikována, anebo zdali bude muset zákonodárce přistoupit v dané oblasti k přijmutí nějakého legislativního opatření.

Mgr. Marek Kučera