Novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob – krok vpřed či vzad?
Právní úprava, zabývající se pravou trestní odpovědností právnických osob v ČR, je v účinnosti teprve čtyři roky a již po tak krátké době zažije „revoluci“ ve svém dosavadním pojetí. Poslanecká sněmovna ČR na své 42. schůzi dne 23.3.2016 schválila návrh zákona, kterým se novelizuje zákon č. 428/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“). Účinnost této novely nastala 1.12.2016. Novela není zase tak rozsáhlá, týká se pouze pěti ustanovení zákona, ovšem zcela zásadní je tím, že převrátí dosavadně chápané pojetí trestní odpovědnosti právnických osob a zároveň rozšíří možnosti vyvinění se. Mnozí odborníci včetně europoslance a bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila se domnívá, že je touto novelou TOPO „vyprázdněn a popřen jeho účel“.
Dosavadní znění zákona ve svém §7 obsahovalo pouze taxativní výčet trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit, podobně jako je tomu například v polské či slovinské úpravě. Novela TOPO toto pojetí převrátí z tohoto pozitivního výčtu (tj. výčtu trestných činů, za které může být právnická osoba odpovědná) na výčet negativní (tj. na výčet trestných činů, za které právnická osoba být odpovědná nemůže) a v celém zbytku zvláštní části trestního zákoníku odpovědná bude. Je tedy nasnadě předpokládat, že je s touto změnou spojen i nárůst TČ, za které bude právnická osoba odpovědná, a to konkrétně z původních 84 na zhruba 200.
Když byl přijímán původní TOPO přicházelo v úvahu několik koncepcí, jak stanovit odpovědnost právnických osob za konkrétní trestné činy. Zcela zásadním požadavkem bylo stanovení odpovědnosti za trestné činy, u kterých to vyžaduje mezinárodní smlouva nebo předpis EU. Zákonodárce však došel k řešení, které tuto základní koncepci převyšuje a doposud účinná právní úprava zahrnuje nakonec i trestné činy, u kterých to mezinárodní smlouvy nevyžadují. Právě Poslaneckou sněmovnou schválená novela přinese ještě další rozšíření, a to u trestných činů, u kterých byste to na první pohled nečekali. Nově bude moci právnická osoba spáchat Vraždu či trestný čin Pomluvy.
Doposud účinný TOPO neobsahuje ve svém výčtu například žádné trestné činy proti životu a zdraví. Ovšem z povahy věci může logicky vyplývat, že kupříkladu ve zdravotnických zařízeních může dojít k zásadním pochybením a není vyloučeno, že úmyslně zaviněných. Dle současného TOPO může být za trestný čin odpovědná pouze fyzická osoba, tj. zdravotní sestra či lékař. Nově bude tedy moci být odpovědné i samo zdravotnické zařízení. Velmi aktuální je i otázka odpovědnosti za spáchání trestného činu Pomluvy. To bude mít zásadní dopad na české žurnalistické a bulvární prostředí, jelikož se již nebude muset zodpovídat pouze fyzická osoba – tedy konkrétní redaktor, který je autorem článku, ale odpovědnost může nést i celé nakladatelství.
Velkou změnou projde i institut tzv. vyvinění právnické osoby, na základě kterého se může právnická osoba své odpovědnosti za protiprávní chování zprostit. Na základě návrhu se nově může právnická osoba trestní odpovědnosti zprostit, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby svým zaměstnancům, vedoucím pracovníkům nebo členům statutárního orgánu ve spáchání protiprávního činu zabránila. Podle tohoto ustanovení se prakticky rozšiřuje možnost „vyvinění se“ skoro na maximum. Pro zbavení se trestněprávní odpovědnosti tak postačí, pokud právnická osoba prokáže, že měla např. etický kodex, kterým se měly povinnost všechny osoby v jejích strukturách řídit. Již tedy soudy nemusí zkoumat, zda existuje zmíněný kodex „pouze na papíře“ či jím daná právnická osoba skutečně žije. Naproti tomu podle současného znění zákona takto „na oko“ vytvořený etický kodex totiž pro „vyvinění se“ zcela nepostačuje.
Zajímavým aspektem, který novela přinese, je také možný střet s právem Evropské unie. Je totiž možné, že nově schválená možnost vyvinění právnických osob je přímo v rozporu s unijním právem a České republice tak za jistých okolností hrozí zahájení sankčního řízení Evropské komise. Důvodem pro tuto domněnku je zejména fakt, že právo EU nepředpokládá, že by se právnické osoby mohly tímto způsobem zprostit trestněprávní odpovědnosti. Další komplikaci je možné očekávat i na poli Rady Evropy, a to konkrétně rozpor s Trestněprávní úmluvou o korupci z roku 1999, která má obligatorně aplikační přednost a ze které vyplývá široká odpovědnost firem za své jednatele a zaměstnance.
Na novelu TOPO je tedy nutné nahlížet dvěma pohledy. Je velice správným krokem vpřed, že s sebou přinese rozšíření skutkových podstat trestných činů, které může právnická osoba spáchat, ale zároveň rozšíření působnosti institutu „vyvinění se“ může způsobit velmi ztížené postihování těchto trestných činů, jejichž vyšetřování a trestání tak přijde často vniveč. Bude velice zajímavé sledovat, jak k tomuto justice přistoupí a zda „krok vpřed“ nebude mít za následek spíš „krok vzad“.
Vítězslav Bogač, vedoucí kanceláře
