Blog

Práva a povinnosti člena statutárního orgánu upravuje spousta právních předpisů a smluvních úprav a někdy též rozhodnutí orgánů veřejné moci. Nalézáme-li povinnosti člena statutárního orgánu, je třeba nahlédnout zejména do následujících předpisů a dokumentů:

Občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích, insolvenční zákon, zákon o účetnictví, Daňový řád, Trestní zákoník, Společenská smlouva, Smlouva o výkonu funkce.

Statutární orgán je v jakékoliv právnické osobě ten, kdo (ať již ve sboru či samostatně) vykonává pravomoc jednat za tuto právnickou osobu, řídí její chod a obvyklé též svolává nejvyšší orgán této korporace. Protože má statutární orgán mnoho práv a nástroje na výkon své činnosti, právní úprava k jeho „tíži“ zavádí i poměrně širokou odpovědnost za (ne)plnění povinností.

Práva a povinnosti člena statutárního orgánu jsou upravena v mnoha dílčích předpisech a dokumentech a nelze je proto uvést všechny. Následuje stručné představení těch nejzákladnějších povinností a úloh člena statutárního orgánu. Ne vše níže uvedené je aplikovatelné na každého člena statutárního orgánu. Tento článek se zaměřuje zejména na statutáry obchodních společností. Obecně lze říci, že člen statutárního orgánu činí jménem korporace a na její účet všechna rozhodnutí, pokud nebyla zákonem, soudní rozhodnutím nebo zakladatelským právním jednáním svěřena do pravomoci jiného orgánu.

1. Péče řádného hospodáře

Péče řádného hospodáře je jeden z nejpodstatnějších a zároveň nejuniverzálnějších standardů jednání. Podstatný je proto, že jeho nedodržení vyvolává často negativní právní účinky přímo ze zákona. Univerzální je proto, že se uplatní nejen na osoby, které jsou označeny jako statutární orgán, ale i na osoby v obdobném postavení, např. na ředitele státních příspěvkových organizací, na starosty obcí (do jisté míry) apod..

Základní konstrukci této péče řeší Občanský zákoník, který v § 159 odst. 1 praví:

„Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.“

Samotných definic péče řádného hospodáře je v české judikatuře i právní teorii několik. Zjednodušeně se jedná o takovou pečlivou a svědomitou péči, kterou by osoba vynaložila, starala-li by se o svůj vlastní majetek. Péči řádného hospodáře lze vztahovat k veškerému jednání za společnost i uvnitř společnosti. Zvláště se pak váže na obchodní vedení společnosti.

K nezbytné loajalitě

Základem nezbytné loajality bývá zásadní neupřednostňování svých vlastních zájmů (popř. zájmů osob blízkých) před zájmy dané korporace. Těmito zájmy se myslí převážně zájmy ekonomické, ale i zájmy obecné, popř. vlastní pohodlí člověka.

Dalším aspektem nezbytné loajality je povinnost mlčenlivosti. Porušení mlčenlivosti je zvláště závažné ve vztahu k obchodnímu tajemství. Povinnost mlčet se v zásadě týká veškeré činnosti dané korporace, nejedná-li se o veřejně známé skutečnosti.

K potřebným znalostem a pečlivosti

Jednat pečlivě a s potřebnými znalostmi v souhrnu znamená jednat s tzv. řádnou péčí. Byť občanský zákoník postrádá bližší výkladové pravidlo k „řádné péči“, zákon o obchodních korporacích je konkrétnější. „Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace…“

Pokud jde o kritérium pečlivosti, je toto kritérium věcí z povahy věci nepřesnou a je vždy třeba zkoumat případ od případu, zda byla pečlivost porušena.

K informovanosti se přistupuje tak, že se v zásadě nevyžadují žádné odborné znalosti, osoba povinná k péči řádného hospodáře však musí být vždy způsobilá posoudit, kdy je k určité otázce potřeba přivolat odborníka (např. advokáta).

K Pravidlu podnikatelského úsudku

Pro obchodní korporace je kromě výše citovaného zavedeno pravidlo tzv. Pravidlo podnikatelského úsudku.

• 52 (1) ZOK: „Při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace.“

Pravidlo podnikatelského úsudku je jistým změkčením tvrdosti zákona. Při absenci tohoto pravidla by pravděpodobně nikdo nechtěl vykonávat funkci statutára, neboť by při sebemenším podnikatelském neúspěchu následovala zákonná represe, ať už formou ručení, popř. náhrady škody. Pravidlo podnikatelského úsudku v zásadě racionalizuje odpovědnost statutára, který tak neodpovídá za nezaviněný obchodní neúspěch korporace. Zákon tak počítá s tím, že základním stavebním kamenem tržního hospodářství je podnikatelské riziko, za které nemůže být statutár při dodržení nezbytné loajality bez dalšího odpovědný.

2. Obchodní vedení společnosti

Obchodní vedení společnosti už je věcí specifickou pro statutára obchodní korporace. Tato povinnost vyplývá ze samé podstaty této funkce v obchodní korporaci. Výslovně tak uvádí zákon o obchodních korporacích pro jednotlivé druhy obchodních korporací (obchodní vedení s.r.o. přísluší jednateli, v a.s. představenstvu, popř. statutárnímu řediteli, v družstvu představenstvu).

Obchodní vedení společnosti je třeba odlišit od zastupování společnosti. Odborná autorita Ivana Štenglová hovoří o tom, že zastupování společnosti směřuje vně, kdežto obchodní vedení dovnitř korporace.

Obsahem této povinnosti je zejména rozhodování o podnikatelských záměrech v krátkodobém a střednědobém horizontu. Pokud jde o rozhodování o dlouhodobém směřování korporace, náleží nejvyššímu orgánu korporace (zjednodušeně řečeno).

Obchodní vedení patří k zákonem chráněným právům a povinnostem statutárního orgánu. Nejvyšší orgán, popř. zakladatelé korporace proto nemohou ani v zakladatelském právním jednání toto právo omezit. Zároveň platí výslovný zákaz, aby kdokoliv (vč. nejvyššího orgánu) do tohoto práva zasahoval. Tato ochrana je dána tím, že statutární orgán nese poměrně širokou odpovědnost. Nebylo by tedy spravedlivé, aby nesl odpovědnost za jednání, ke kterému obdržel závazný pokyn.

Zákon o obchodních korporacích na druhou stranu dává členovi statutárního orgánu možnost o pokyn nejvyšší orgán požádat. Otázkou je, nakolik je toto rozhodnutí závazné a jak to koresponduje se zákazem zásahu do obchodního vedení. V právní teorii převládá názor, že takový vyžádaný pokyn závazný je. Zároveň však platí, že se skutečně nesmí týkat obchodního vedení v širším smyslu. Dotaz na nejvyšší orgán by měl směřovat k odpovědi ANO – NE. Nesmí tedy docházet k obecnějšímu či paušálnímu vměšování do obchodního vedení.

3. Povinnost podat dlužnický insolvenční návrh

Insolvenční zákon formuje zvlášť důležitou povinnost statutárního orgánu podat jménem své korporace insolvenční návrh, je-li korporace v úpadku. Je-li členů statutárního orgánu více, má tuto povinnost každý z nich.

Pokud vykonává statutární orgán zároveň funkci likvidátora, dle občanského zákoníku je zvlášť povinen v případě úpadku korporace podat insolvenční návrh. Tato povinnost likvidátora je akcentována v obou předpisech.

Při nesplnění této povinnost statutární orgán ze zákona odpovídá za škodu zkráceným věřitelům.

4. Zákaz konkurence

Zákaz konkurence je upraven v občanském zákoníku a pro obchodní korporace pak v zákoně o obchodních korporacích. Jedná se o zákonný zákaz konkurence, zejm. pro členy statutárních orgánů, dozorčích orgánů, prokuristy, zástupce podnikatele v závodu, u veřejné obchodní společnosti platí zákaz pro společníky. Zákaz konkurence může být samozřejmě dále upraven např. v zakladatelském právním jednání korporace.

Ze zákona jednatel příkladmo nesmí (pravidla pro s.r.o.):

• podnikat v předmětu činnosti nebo podnikání společnosti;
• být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby s obdobným předmětem činnosti nebo podnikání;
• účastnit se na podnikání jiné obchodní korporace jako společník s neomezeným ručením.

5. Další korporátní povinnosti

Obecnými zákonnými povinnostmi, které se dají do různé míry regulovat společenskou smlouvou / stanovami, jsou zejména povinnosti:

• dodržovat pravidla o střetu zájmů, vč. informační povinnosti vůči dozorčímu, resp. nejvyššímu orgánu;
• vést účetnictví korporace;
• svolávat nejvyšší orgán korporace, docházet na jednání nejvyššího orgánu korporace;
• revidovat úplné znění společenské smlouvy / stanov;
• rozhodovat o umístění sídla korporace;
• pravidelně vypracovávat účetní závěrky, výroční zprávy, zprávy o vztazích;
• vyřizovat rejstříkovou agendu (např. publikovat schválené účetní závěrky, pravidelně revidovaná úplná znění společenské smlouvy / stanov);
• rozhodovat o vyplacení podílu na zisku;
• plnit jménem společnosti daňové povinnosti.

Mgr. Václav Pravda

Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.