Blog

Nový občanský zákoník přináší oproti původní úpravě náhrady škody důraznější rozlišení odpovědnosti za škodu způsobenou porušením zákona a porušením smlouvy. Zde je shrnutí některých důležitých aspektů právní úpravy.

Úprava náhrady majetkové a nemajetkové újmy (po staru škody) v novém občanském zákoníku se snaží vyplnit mezery a napravit některé nedostatky, které vykazuje úprava této oblasti v současném soukromoprávním kodexu.  Nová úprava tohoto právního institutu zajišťujícího náhradu újmy vzniklé v souvislosti s protiprávním jednáním škůdce je oproti té současné poměrně obsáhlejší a v návaznosti na bohatou judikaturu zavádí nové principy a mění některá zažitá pravidla. O některých základních změnách, které pro potřeby našich klientů považujeme za nejzásadnější, si Vás v tomto článku dovolujeme krátce informovat.

Jednotná úprava pro občanskoprávní i obchodněprávní vztahy

Současná úprava soukromoprávních vztahů je rozdělena do dvou základních oblastí, jejichž pravidla se od sebe často liší. I v oblasti náhrady újmy se tak uplatní jiná pravidla pro vztahy mezi podnikateli, které jsou upraveny v obchodním zákoníku a vztahy mezi běžnými fyzickými osobami, které řeší zákoník občanský. Nový občanský zákoník (NOZ) tuto dualitu odstraňuje a zavádí jednotnou úpravu závazkových vztahů bez ohledu na charakter jejich subjektů.

Co však bude v oblasti náhrady újmy nově nutné rozlišovat je povinnost, která byla protiprávním jednáním škůdce porušena. Jiné důsledky bude mít porušení zákonné povinnosti, u kterého se vyžaduje prokázání zavinění škůdce, a jiné porušení smluvní povinnosti, která je postavena na principu objektivní odpovědnosti. NOZ totiž považuje smlouvu za užší vztah mezi stranami, který vznikl na základě jejich svobodné vůle a má proto pro obě strany zásadní důsledky. Úprava porušení smluvní povinnosti tak navazuje na současnou úpravu obsaženou v obchodním zákoníku a je poměrně přísnější.

Co se nahrazuje?

NOZ soustřeďuje v zákoně na jedno místo úpravu majetkové i nemajetkové újmy. Došlo tak ke změně systematiky a připojení úpravy nemajetkové újmy, která byla dříve upravena v části týkající se osobnostních práv. NOZ tak v poslední hlavě 4. části upravuje, ve kterých případech se vedle škody hradí i nemajetková újma.

Majetková újma jako újma na jmění (podle dosavadní terminologie škoda)pak představuje nejen úbytek aktiv, jak tomu bylo doposud, ale nově také přebytek pasiv. Pokud byla někomu podle současné úpravy způsobena škoda, musel nejprve vzniklou škodu – náklady sám vynaložit, aby je mohl následně uplatnit u škůdce. Nová úprava se v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu vydala opačným směrem a umožňuje tak u škůdce uplatnit škodu již v podobě vzniklého dluhu.

Smluvní omezení odpovědnosti

V souladu s koncepcí NOZ, který ve větší míře umožňuje svobodně si upravit vztahy smluvních stran, je zavedena možnost smluvního omezení nebo vzdání se práva na náhradu újmy. Toto však nepaltí v případě újmy na přirozených právech, újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti nebo v případě, že by se takto svého práva vzdala slabší strana. Nutno poznamenat, že touto úpravou se zákonodárce inspiroval v obchodním zákoníku, kde možnost vzdání se práva na náhradu škody je již určitou dobu zavedena.

Příčinná souvislost

Zamýšleným cílem nové úpravy náhrady újmy v NOZ je mimo jiné zlepšení postavení poškozeného. Jedna z konkrétních novinek, která se snaží takové zlepšení zajistit je úprava prokázání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vzniklou újmou v případě, že újma mohla být způsobena více osobami a nelze jednoznačně určit, kdo je skutečným viníkem. Podle stávající úpravy muselo být dostatečně prokázáno, že vznik škody způsobila konkrétní osoba. Pokud nebylo možné způsobení škody konkrétní osobě přičíst a prokázat tak vznik příčinné souvislosti, nebylo možné ani požadovat náhradu škody. NOZ tak zavádí nové pravidlo, podle kterého v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý s pravděpodobností blížící se jistotě způsobit škodlivý následek, a nelze určit, která osoba škodu způsobila, jsou tyto osoby povinny hradit újmu společně a nerozdílně.

Rozsah a způsob náhrady škody

Pokud byl vznik újmy prokázán a lze-li jej připsat konkrétnímu škůdci či škůdcům, je třeba určit, jakým způsobem bude újma nahrazena. NOZ stanoví, že škoda se primárně hradí uvedením do předešlého stavu. Pouze v případě, že by to nebylo dobře možné, nebo by takto zvolil poškozený, nahradí se škoda v penězích. Co je a co není dobře možné (tj. i s přihlédnutím k účelnosti), bude třeba posoudit individuálně s přihlédnutím ke konkrétnímu případu. Například v případě škody vzniklé na automobilu je však již ustálen předpoklad, že není dobře možné vrátit automobil do předešlého stavu, pokud by cena opravy převyšovala 30 % jeho hodnoty.

Na rozdíl od současné úpravy se však vlivem judikatury zavádí výslovné pravidlo, že pro určení peněžité náhrady škody se vychází z ceny obvyklé v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnově věci celkově vynaložit. Pokud tak v důsledku poničení části věci byl poškozený nucen koupit věc celou, hradí se celková cena a nelze již jakýmkoliv způsobem poměrně snižovat výši náhrady podle opotřebování (amortizace) poškozené věci.

Závěr

Úprava náhrady újmy v novém občanském zákoníku doznala poměrně rozsáhlé změny a mění tak některá již dlouho zažitá pravidla. Změny uvedené v tomto článku představují jen jakousi ochutnávku toho, co zákonodárce v rámci své legislativních smrště připravil a neřeší například novinky obsažené ve zvláštních ustanoveních, které zavádí některé úplně nové instituty. V tuto chvíli si můžeme navíc jen těžko představit, jak se k těmto změnám postaví soudy se svým výkladem a jak v praxi navržené změny budou fungovat.

JUDr. Petr Plavec, PhD.

Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.