Blog

V minulém newsletteru jsme se v souvislosti se změnami v oblasti odpovědnosti členů statutárních orgánů obchodních korporací, které s sebou přinesla rekodifikace soukromého práva, věnovali povinnosti péče řádného hospodáře a pravidlu podnikatelského úsudku. Ve druhé části této „minisérie“ bychom Vás rádi seznámili s problematikou střetu zájmů dle zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) a rovněž se zmínili o tom, kdy jsou dle ZOK členové statutárního orgánu povinni vydat prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce.

ZOK, jak uvádí důvodová zpráva, zavádí v návaznosti na odlišení toho, kdo jedná a majetku, který je spravován, pravidlo o střetu zájmů. To je založeno na informační povinnosti člena statutárního orgánu (vč. prokuristy) a z toho vyplývající možnosti preventivního zákroku (v případě nutnosti) nejvyššího orgánu obchodní korporace. Obecné pravidlo dle ZOK pak členovi statutárního orgánu obchodní korporace přikazuje, že pokud se dozví, že při výkonu jeho funkce může dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, je povinen informovat o této skutečnosti bez zbytečného odkladu ostatní členy orgánu, jehož je členem a kontrolní orgán (typicky dozorčí rada). Není-li však kontrolní orgán u obchodní korporace zřízen, informuje takový člen orgán nejvyšší (např. valnou hromadu). Toto pravidlo platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných.

Obdobnou informační povinnost ZOK nařizuje členovi statuárního orgánu v případě, hodlá-li uzavřít s obchodní korporací smlouvu (včetně případů, kdy má korporace zajistit nebo utvrdit dluhy takového člena nebo se stát jejich spoludlužníkem), když součástí splnění této povinnosti je i uvedení podmínek, za jakých být taková smlouva uzavřena. Toto pravidlo se obdobně použije i na smlouvy mezi obchodní korporací a osobou členovi jejího orgánu blízkou nebo osobami jím ovlivněnými nebo ovládanými. Podstatné je nicméně to, že výše uvedené se nepoužije pro smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku.

Porušení shora uvedených povinností (jenom pro doplnění uvádíme, že zmíněná pravidla se mutatis mutandis aplikují i za situace, kdy je jednání člena orgánu obchodní korporace ovlivněno chováním vlivné nebo ovládající osoby) by se pak klasifikovalo jako porušení zákona, a provinivší člen by se v důsledku toho dopustil jednání nenáležitého, a tedy jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře.

Ve druhé části tohoto příspěvku pak chceme upozornit na jedno z rizik vyplývající z porušení povinnosti členů statutárního orgánu obchodní korporace podat včas insolvenční návrh. Tou je povinnost takto se provinivších členů (obdobně se použije i na bývalé členy!) vydat prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch, který od obchodní korporace obdrželi, a to za období 2 let zpět před právní mocí rozhodnutí o úpadku, pokud (i) insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh jiné osoby než dlužníka, (ii) insolvenční soud rozhodnul o úpadku obchodní korporace, (iii) členy k tomu vyzve insolvenční správce (iv) členové věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku a (v) v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné. Uvedené pravidlo je tedy dalším kamenem do legislativní mozaiky, jejímž cílem je zvýšení tlaku na včasné řešení úpadku obchodních korporací a tím i zvýšení míry uspokojení jejich věřitelů, která není v současné době nikterak velká.

Mgr. Marek Kučera