Blog

Článek 49 Smlouvy o fungování Evropské unie zakládá všem podnikatelům v EU právo trvale se usadit v jiném členském státě EU za účelem výkonu ekonomické aktivity, a to za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Tzv. právo usazování spočívá v možnosti každého občana EU usadit se a vykonávat nezávislou hospodářskou činnost v jakémkoliv jiném členském státě EU, než se kterým je svázán národností nebo získáním profesní kvalifikace. Právo usazování přitom platí jak pro fyzické osoby (v českém kontextu OSVČ, živnostníky), tak pro osoby právnické. Základním předpokladem realizace práva na usazení v jiném členském státě EU je vůle provozovat na jeho území samostatnou hospodářskou činnost po neurčitou dobu prostřednictvím stálé infrastruktury. Rozlišuje se primární a sekundární usazení. Primární usazení dává možnost občanovi EU odejít ze svého státu původu a začít podnikat v kterémkoliv jiném členském státě EU. Sekundární usazení je možností pro fyzické i právnické osoby zřídit své zastoupení, pobočky nebo dceřiné společnosti v jiném členském státě EU, přičemž si zachovají původní sídlo v jiném členském státě. Se subjekty využívajícími práva usazení v jiném členském státě EU musí být nakládáno stejně, jako s domovskými subjekty (platí zákaz diskriminace). Na druhou stranu ale musí tyto subjekty respektovat právo toho státu, ve kterém svobodu usazování využívají. Jednotlivé členské státy EU od nich mohou vyžadovat splnění stejných podmínek, jaké požadují pro zahájení hospodářské aktivity po vlastních občanech.

Zahraniční právnické osoby na území ČR nejčastěji podnikají formou odštěpného závodu (dříve označovaného jako organizační složka podniku, angličtině se odštěpný závod označuje termínem branch), který se zapisuje do obchodního rejstříku. Zápis do obchodního rejstříku je pojmovým znakem odštěpného závodu, bez uvedeného zápisu by se jednalo o pouhou pobočku. Každý podnikatel zvažující využít svobodu usazení z jiného členského státu EU v ČR by tedy měl primárně zvážit, zda si přeje být zapsán do obchodního rejstříku. U založení prosté pobočky povinnost zápisu do obchodního rejstříku (na rozdíl od založení odštěpného závodu) odpadá. Odštěpný závod nemá právní subjektivitu, při právních jednáních je proto zapotřebí označit zahraniční právnickou osobu jednající prostřednictvím svého odštěpného závodu. Právní vztahy a skutečnosti se tedy vážou k původní zahraniční právnické osobě, odštěpný závod sám o sobě nemůže vlastnit majetek, mít zaměstnance, uzavírat smlouvy a vstupovat do jiných právních vztahů. Prvním krokem k založení odštěpného závodu zahraniční právnickou osobou v ČR je rozhodnutí o zřízení odštěpného závodu příslušným orgánem zahraniční právnické osoby. Následuje získání živnostenského či jiného oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti a posledním krokem je zápis odštěpného závodu do obchodního rejstříku. Jakkoliv se proces založení odštěpného závodu v ČR může jevit jednoduše, je zapotřebí tuzemským úřadům poskytnout následující dokumenty:

1. rozhodnutí o zřízení odštěpného závodu;
2. rozhodnutí o jmenování vedoucího odštěpného závodu;
3. výpis z obchodního rejstříku zahraniční právnické osoby;
4. zakladatelské právní jednání, kterým byla zahraniční právnická osoba založena a její případné změny;
5. souhlas vlastníka nemovitosti s umístěním sídla odštěpného závodu;
6. čestné prohlášení a souhlas se zápisem vedoucího odštěpného závodu do obchodního rejstříku;
7. výpis z rejstříku trestů ČR, jakož i ze země státního občanství vedoucího odštěpného závodu
8. plná moc (v případě, že zřízení odštěpného závodu dělá pro zahraniční právnickou osobu zmocněnec, což bývá běžné)

Uvedené dokumenty musí být pochopitelně přeloženy do češtiny (popřípadě vypracovány dvojjazyčně s jednou verzí v češtině). V případě založení odštěpného závodu v jiném členském státě EU, než je ČR, lze očekávat obdobný požadavek od místních úřadů, které pravděpodobně budou požadovat dokumenty přeložené do úředního jazyka. Většinu dokumentů je navíc potřeba opatřit tzv. apostilou, nebo je dokonce superlegalizovat, aby české úřady při zakládání pobočky v ČR věděly, že potřebné dokumenty byly v zahraničí vydány či ověřeny k tomu příslušnou autoritou.

Další možností podnikání v jiném členském státě EU pro právnické osoby je přemístění sídla. Pokud má zahraniční právnická osoba v úmyslu přesídlit do ČR, musí nejprve zvolit právní formu společnosti, jakou bude v ČR užívat a zakladatelskou listinu, společenskou smlouvu či stanovy v závislosti na zvolené formě právnické osoby. Taková právnická osoba se pak musí zejména připravit na skutečnost, že s okamžikem účinnosti přesídlení se její vnitřní právní poměry budou řídit právem toho členského státu EU, ve kterém se nachází nové sídlo společnosti. Vnitřní právní poměry právnické osoby se po přemístění sídla do ČR řídí českým právním řádem. Českým právním řádem se řídí i ručení jejích členů nebo členů jejích orgánů za dluhy právnické osoby, pokud vznikly po dni účinnosti přemístění sídla do ČR. Přesídlení je kvalifikovanější formou usazení než založení odštěpného závodu, které současně umožňuje unijním společnostem zachování kontinuity, protože mohou měnit sídlo mezi jednotlivými členskými státy EU, aniž by musely být zrušeny a následně nově založeny na území příslušného členského státu.

Povinnost zápisu do obchodního rejstříku v ČR zcela odpadá zahraničním podnikajícím fyzickým osobám, kterým postačí získání oprávnění k podnikání na živnostenském úřadě. Nemusí přitom nezbytně splnit veškeré podmínky, jako podnikatelé daného členského státu EU, ale část podmínek může splnit prostřednictvím osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti, kterým prokáže, že podmínky již splnil v ČR. Uznávacím orgánem je v případě živností Ministerstvo průmyslu a obchodu a v případě výkonu regulované činnosti příslušná profesní komora. Pro realizaci práva na usazení musí podnikající fyzická osoba ale v každém případě splnit podmínku, že daná fyzická osoba je již usazena na území některého ze členských států EU.

Mgr. Jaroslav David

Advokátní koncipient

Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.